Česká Miss 2015 Nikol Švantnerová bloguje
Napsat kratičký článek o tom, co se u mě změnilo je skoro nemožné, protože toho bylo a je tolik, že by na to nestačily ani 3 A4 🙂
Ještě před rokem se mi o tomto životě zdálo a holkám, které vyhrály miss, jsem strašně záviděla, ale ono to všechno vypadá strašně krásně a dokonale, ale skutečnost je trošku jiná, vše je to takové pozlátko.
Celá příprava na miss byla dlouhá a těžká, hodně jsem tomu obětovala, ale teď můžu s úsměvem říct, že to stálo za to. Ten pocit když vysloví vaše jméno je nepopsatelný a hlavně si v tu chvíli ani trošičku neuvědomujete, že se vám ve vteřině otočí život o 180 stupňů. Každý se mě ptá, jaké byly moje pocity, když mě vyhlašovali. Popravdě? Když řekli třetí a druhé místo, měla jsem slzy v očích a soustředila jsem se jen na to, abych se dívala do kamery, usmívala se a nevypadala u toho jak před zhroucením a v hlavě se mi honilo jen: ,,Hlavně nevypadat jak idiot a nebrečet!‘‘, protože mi do breku bylo, v tu chvíli mi totiž došlo, že je po všem a já nemám nic a najednou vyslovili moje jméno a ze mě všechno takovým způsobem spadlo, že kdybych posilováním neměla tak zpevněné nohy, podlomily by se mi kolena 😀
A pak už začal jeden velký kolotoč. Rozhovory, focení, najednou už jsem nebyla Nikol Švantnerová, ale Česká Miss 2015 Nikol Švantnerová, lidi mě začali poznávat, fotit se se mnou, vycházet články kde jsem co dělala, kde jsem byla viděna a s kým a najednou mi došlo, že si musím dávat na vše pozor, že nemůžu jen tak něco dát na facebook, že nemůžu jen tak jít do města s mastnou hlavou a teplácích.
Ale má to i ty kladné stránky, co se týče práce jsem si polepšila, je pro mě strašný rozdíl, když přijdu na přehlídku, kde mě ještě před rokem brali jako řadovou modelku a teď najednou se k vám chovají úplně jinak, dávají vám ty nejkrásnější kousky, focení už netrvá 8 hodin, ale jen chvíli. Tohle jsou velmi příjemné změny.
Ale tohle vše jsem věděla, když jsem do toho šla, takže si rozhodně nemůžu stěžovat, užívám si to, ikdyž mám někdy chvíle, kdy nadávám, brečím a mám chuť korunku vrátit, ale co, všechno přeci nemůže být růžové.
A rada pro ty co by to chtěly zkusit? Hlavně být svá, nebát se něco obětovat, být trpělivá, počítat vždy s tou horší variantou a hlavně být cílevědomá, pokorná a každou příležitost chytit všemi deseti.
