Modelka Vali Škrábková bloguje
Modeling nemusí být vaším celoživotním snem, přesto vás to k němu může takříkajíc zavanout. Přesně to je i můj příběh, příběh o životě, o jakém se mi před několika lety ani nesnilo! Příběh dívky, která našla uspokojení a radost ve světě modelingu.
Jak to celé začalo?
Když mi bylo asi tak 13 let, šla jsem do 7. třídy. V té době jsem aktivně tancovala moderní balet a věnovala tomu vše, nic jiného pro mě neexistovalo a nic jiného mě ani nezajímalo. Věci spojené s krásou a sebevědomím mi nic neříkali – už jenom proto, že moje sebedůvěra byla na bodu mrazu, což do jisté míry zavinilo okolí, ve kterém jsem se pohybovala. A i když jsem občas slýchávala, že jsem krásná a podobně, nikdy jsem si to neuvědomovala a nebrala to vážně.
Foto: Archiv V. Škrábkové.
Až jednou, když jsem byla na letním pobytu od své základní školy, seznámila jsem se trochu víc s paní ředitelkou a její dcerou, shodou okolností modelkou, Petrou Růžičkovou a také s její kamarádkou Monikou. Právě ony se mě poprvé zeptaly jestli nechci být modelka. Vzpomínám, jak jsem se na ně podívala a zeptala se: „A proč?“ Odpověděly, že si myslí, že jsem krásná, ale já jsem nesouhlasila, nic takového jsem si o sobě nemyslela.
Tím to neuhaslo, po čase se mě Péťa znovu ptala a dokonce mě vzala do jedné české agentury. To ale bylo zase na nějaký čas vše, protože můj nezájem byl asi dost viditelný. Ona to však nevzdávala a pořád o tom mluvila. Věřila ve mě, já ale nebyla přesvědčená.
Bod zlomu
A pak, najednou, v době, kdy jsem opravdu intenzivně trénovala, řeklo náhle moje tělo dost a svým způsobem mi vypovědělo službu. V tu chvílí jsem pochopila, že to nepůjde a můj sen o profesionálním tanci skončil. V té době si mě ale v obchodním centru vyhlídla jedna příjemná slečna, která za mnou přišla s tím, že by si mě ráda vyfotila pro svojí agentku – a já souhlasila.
