Back
Image Alt

Oběd na Champs Élysées – místo, kde čas nic neznamená.

Oběd na Champs Élysées – místo, kde čas nic neznamená.

Paříž, město módy, lásky, čerstvých Croissantů a místo, kde čas nehraje žádnou roli. Pokud byste žili v Paříži, váš oběd by určitě netrval 45 minut jako u nás.

Domluvili byste se s přáteli a vyrazili do restaurace, kde by oběd určitě neskončil jen u hlavního jídla, začínali byste samozřejmě chutným předkrmem. Oběd pro ně znamená spíše posezení s přáteli a vypadá to jako přendávání jídla z jednoho místa talíře na druhé. U jídla v žádném případě nepospíchají a končí vždy kávou.

paříž

Když jsem při nákupech na Champs Élysées dostala hlad, usadila jsem se na zahrádku jedné tamější restaurace. Přišly tam dva páry, které se mi zaryly do paměti. Nejdřív si k vedlejšímu stolu sedl postarší pár, nespustila jsem oči z toho, jak si žena s nadýchaným účesem a stylovými brýlemi od Versace dopřávala svou kávu. Byl to vážně složitý proces, u cukru elegantně odtrhla papírový roh sáčku a položila si cukr na hřbet ruky mezi zápěstí a palec. Jemně začala prsty druhé ruky poklepávat na zápěstí ruky, kde měla cukr položený, ten se z papírového sáčku začal pomalu sypat do kávy. Uchopila lžičku mezi dva prsty a zamíchala si s ní kávu, lžičku opřela špičkou o vnitřní stranu hrnku a nechala po ní stéct kapku kávy, která na lžičce zbyla. Poté jí odložila na podšálek a až v tu chvíli se mohla napít. Její manžel si během tohoto procesu vychutnával svůj doutník.

large (2)

Už jsem si skoro myslela, že se k pití kávy ani nedostane. Přeci jen jsem se dočkala. Celou dobu jsem ji musela sledovat, ještě nikdy jsem nic podobného nezažila.

To ale nebylo všechno. Za chvíli vcházel mladý pár, museli byste je vidět. Bylo to, jako kdybych se najednou přenesla do začátku padesátých let. Na rukou měla slečna bílé krajkové rukavičky, ke kterým jí ladily bílé lodičky a bílé psaníčko. Na sobě měla světle modrou halenku a širokou nabíranou bledě modrou sukní s bílými puntíky. Její účes vypadal přesně, jako měla Audrey Hepburnová ve filmu Snídaně u Tiffanyho. Na očích měla silné černé linky, a když vzala do ruky sklenku vína na nehtech, měla červený oloupaný lak, ale v jejím případě se to skvěle hodilo. Nemohla jsem z ní spustit oči, bylo to jak kdyby přišla z jiného světa.

A přišla jsem ještě na jednu věc při návštěvě Paříže. Ženy v barech nikdy nejsou opilé, ale v ruce mají vždy sklenku šampaňského nebo nějaký koktejl. Nedělají to ale ovšem jako u nás, že ho rychle vypijí a jdou pro další. Berou sklenku spíše jako módní doplněk ale šetří si jí. A proto nikdy nejsou nějak zvlášť opilé.

Paříž prostě musíte zažít na vlastní kůži. A nezapomeňte se vydat na večerní procházku na Montmartre a cestou si dát Crêpe (palačinku) s Nutelou.

A nezapomeň na makronky! Terr

makronky   © Tereza Slavíková